Tento článek je vlastně odpovědí na kamarádovu úvahu. Odhodlal se a ač má jiné názory, otevřel politickou diskuzi a nastolil moc zajímavé otázky: „Pořád si říkám, kde ostatní lidi berou tu jistotu, že je něco špatně a proč to třeba já takto nevnímám. Jestli jsou ovlivněni jedni, nebo druzí. …. Jsem z toho všeho trochu zmatený a říkám si, co mi kde uniká.“

Čemu dnes věřit

Někdy sama nevím, čemu věřit a zpochybňuji, jestli nejsem úplně mimo.  Zvlášť v současné „postfaktické době“, kdy je kolem nás nekonečné množství informací z různých úhlů pohledu a člověk aby se jimi hodiny prodíral, než najde nějaké kvalitní a se solidními zdroji.

Navíc, jestli jsem to pochopila dobře, tak v současnosti probíhá jakási „studená (dez)informační válka“, která ani tak nemá za cíl podsunout ty falešné informace, ale natolik člověka znejistit, že už nevěří ničemu. A tím nemyslím zdravé kritické myšlení a zpochybňování svojí „zaručené pravdy“, ale právě takové to tápání, jestli je fakt možné, aby se jedna půlka světa spikla proti druhé půlce světa, a neschopnost rozlišit, co je konspirační teorie a co by dost možná mohla být pravda. Tvrdím, že věda je současná víra. Lidi v ni s důvěrou věří a přitom byla sama tolikrát zpochybněna. A teď babo raď.

Základy kritického myšlení učí Zvol si info.

Seznam hoaxů (nepravdivých poplašných zpráv) je možné sledovat tady: www.hoax.cz

Jak identifikovat dezinformační weby pomůže tento článek.

Někdy jsem z toho fakt frustrovaná. Nemám třeba vůbec jasný názor na očkování (připadne mi to tak 50:50 stejně pravděpodobné). U lidí, kteří věří na chemtrails si klepu na čelo, ale na druhou stranu jsem ochotná věřit, že 11. září si udělali Američani sami. A přitom mi to z odstupu zní všechno úplně stejně. 

A tak nevím. Na vše se pochopitelně dají najít dokumenty s „nezpochybnitelnými důkazy“ a když tam něco nesedí do mého vidění světa, samozřejmě někde najdu spojitost, proč to ten člověk/podnik řekl, protože se mu to přece tak hodilo do krámu. Ale pravdu mám stále já a „můj tábor“.

No a co dělám, abych se z toho nezbláznila?

Snažím se vracet nohama na zem. Seskočit ze všech těch úvah a debat a vrátit se k co nejobyčejnějším věcem, o které se můžu opřít – ke svým hodnotám, k mezilidským vztahům, ke způsobu komunikace, k zdravému selskému rozumu.

V té politice mi to dává hodně smysl. Třeba rovnou k AB (předmět diskuze s kamarádem):

1) Hodnotou je pro mě příroda. AB ji nemá za cíl ochraňovat, ale mít z ní co největší zisk. Vlastní těžařské firmy na dřevo, které převálcovávají malé lokální firmy v tendrech a drancují tak přírodu (velké těžké harvestory namísto vesnických traktorů). To samé řepka – sama o sobě asi tak strašně vzhledem k přírodě nevadí, ale postřiky, neudržitelný způsob pěstování, monokulturní povaha, atd. ano. Ono by se dalo asi ke každé jednotlivosti napsat hrozně moc. Pointa je, že mi to s mojí hodnotou neladí a nevidím žádné vstřícné kroky k ní.

2) Můj zdravý rozum mi říká, že je spíš pravděpodobné, že se několik nezávislých orgánů shodne na tom, že AB dělá levoty, než že je to snaha půl světa tohoto pána potopit. Stejně tak zahraniční média podle mě spíš vidí dění v ČR s odstupem, než že se snaží zainteresovaně ovlivnit naši vnitrostátní politiku.

3) Můj rozum mi taky nebere, proč člověk s čistým svědomím prostě nevyloží karty na stůl, nevysvětlí, kde se stalo nedorozumění, nepřizná příp. pochybení a nesnaží se pokračovat dál a lépe. Když si představím každodenní život, kde spolu pracujeme, nebo třeba jako kamarádi něco organizujeme, tak mi to zní jako dospělé chování. Tam to vyžadujeme a neodpouštíme. Nevidím důvod, proč by měl někdo mít výjimku a chovat se jinak.

4) To mě přivádí ke komunikaci. Když mi někdo v mém okolí neodpoví na pozdrav a je arogantní, mám v tom jasno. Ale když to dělá mocný pán v televizi, proč je to jiné? Mně se to nelíbí a nechci to tolerovat. Celkově mi připadne moc zajímavé sledovat v debatách politiků vedle obsahu i způsob jejich komunikace – jakým způsobem odpovídají na otázky (jdou přímo, nebo se vyhýbají odpovědi), jak se staví k redaktorovi/ce či oponentovi (s respektem, nebo s arogancí), jestli sklouzávají do argumentačních faulů, na čem staví své argumenty (na faktech, nebo na vyšším hlase či pohrdání), prostě jak se celkově chovají a co z nich vyzařuje. Prozradí to hodně. A je naivní myslet si, že člověk jedná jinak v debatě, než v ostatním rozhodování.

Nohama na zem

Takhle by se dalo pokračovat asi do nekonečna. Každý to musí zvážit sám u sebe. Ale prostě celkově mi u těchto velkých otázek (vč. klimatické krize) dává smysl snést se zpět na zem a rozkouskovat je tak, abych si je uměla představit a měla možnost ty jednotlivosti posoudit či změnit.